Křížová cesta, první díl

Křížová cesta, první díl.

Co to pro nás znamená křížová cesta ? Je to jediná cesta, která vede do nebe. Podíváme se kudy vede.

Ježíšova křížová cesta začíná jeho narozením. I my, když se narodíme začíná naše křížová cesta. Jak? Už, když se člověk rodí v bolesti a vzejde s toho radost, je náznak toho jak tato naše cesta začíná a má končit.

Kdo to je Ježíš?

Ježíš byl zrozen z Ducha Svatého a ten jej učil lásce a vedl jej k dílu Otce, k vykoupení lidstva. Kdo to je Duch Svatý se dočtete v pátém a čtvrtém díle křížové cesty.

Ježíš je Boží syn. Duch Svatý zastínil Panu Marii a Ona počala dítě Ježíše.

Ježíš je syn Boha Otce a člověka.

Jeho rodiče mu dali jmého Ježíš, jak si přál Bůh. Marie je jeho matka. Jozef se stal Ježíši jeho pozemským otcem, přijal Ježíše za vlastního.

Tímto se stal Bůh člověkem v podobě Ježíše.

Byl vychován podle židovské víry. Tady můžeme čerpat, začátek naší víry, tady by jsme se měli odrazit ve starém zákoně a pokračovat v novém, který zatím nekončí. Všechno co bylo o Ježíši prokováno se naplnilo do posledního písmenka.

Začátek Ježíšovy cesty byl už v Mariině lůně neboť jako nenarozené dítě, musel vnímat strach své matky před porodem, když neměli kde hlavu složit. Josef s Marií byly v té době vyhnanci, kteří se nemohli vrátit do svého města. Tak i dnes se cítí mnoho lidí jako vyhnanci, ať už cizinci nebo nechtěné děti, staří lidé o které není zájem, postižení, slabí lidé, různé národnosti např. Romové...ti kdo nemají patřičné vzdělání, hladové děti v Africe atd. Tito lidé zakoušejí stejnou křížovou cestu jako Ježíš. I mi všichni jsme vyhnanci, dalo by se to tak nazvat, neboť nepatříme sem, ale do ráje. Proč se narodil Ježíš chudý? Neboť každý kdo se narodí je nahý. Nemáme na sobě vůbec nic ani šaty, tudíž nám nic na světě nepatří. Když půjdeme do hloubky, poznáme, že v chudobě je čistota. Člověk nic nemá jenom vlastní život a vidí. Není zaslepen, slávou, materiálními hodnotami, penězi atd. Tady se nejlépe rodí ty pravé lidské hodnoty. Když člověk v životě získává různé věci, stává se většinou slepím. Tyto věci mu zaslepují oči, neboť člověk začíná pro tyto věci žít a někdy se stane, že jim dokonce slouží. Ježíš nám ukazuje, jak máme být chudí na duchu, aby on mohl v nás působit.

Ježíš rostl v chudé rodině a tvrdě pracoval jako tesař. Stavěl se svým Otcem Josefem lodě. A věřte, že v tehdejší době to byla opravdu tvrdá práce, kladivo, dláto, hoblík a lidské svaly. Tím nám Ježíš ukazuje, jak se o sebe máme postarat. Pracovat vlastníma rukama. Neboť člověk si nejvíce váží vlastní vykonané práce a podle toho se uzpůsobí jeho charakter. Pak pokračovala Ježíšova cesta spásy, pro nás pro lidi. Ježíš se dal pokřtít a sestoupil na něj Duch Svatý, tedy Otec se sjednotil s Ježíšem a byli jedno v sobě. Tak i mi se máme nechat pokřtít, abychom se stali dětmi Božími a tím se nám otevírá cesta do nebe a Duch svatý nás učí lásce a vede nás na naší cestě k Otci. Ježíš musel opustit svou rodinu, aby mohl vykonat dílo svého Otce. Tak i mi máme opustit vnitřně všechno co nás svazuje na cestě k Otci. Jsou to závislosti na věcech vztazích, práci, rodině. Máme se stát svobodnými v rozhodování na cestě k Bohu. Jde o vnitřní čistotu srdce, aby jsme se rozhodovali podle srdce a tak nepatřili nikomu jenom Bohu a tím pádem patřili úplně všem, neboť Bůh je v každém z nás. Pak Ježíš odchází na poušť a odolává pokušením a nástrahám života, tedy bojuje nejenom s hříchem, ale tady se začíná odehrávat zápas se Satanem a Ježíš již zde vítězí. Poušť je naše duše, je vyprahlá a touží jenom po lásce, člověk má strach a tak přijdou pokušení všeho druhu, ať už je to sláva, moc nebo bohactví. Proč máme strach? Strach máme neboť to tady neznáme, všechno je pro nás nové a neznámé. Jenom důvěra v Boha nám může tento strach zmírnit. I Ježíš měl strach neboť to byl člověk, přesto že měl Ducha Otce. Měl stejné lidské pocity jako mi i co se strachu týče, ale on vydržel, neboť věděl, že je s ním Otec v něm. Zde nám ukazuje Ježíš, jak máme v životě zápasit a odolávat a není to jednoduché, neboť jsme všichni slabí. Bez Ježíše to nikdo nedokáže.

Pak si Ježíš povolává dvanáct učedníků. Ježíš žije ve společenství. Aby se láska oslavila s rozdala, má být na kom se oslavit a může se oslavit jedině na člověku. Učedníky učí lásce a ukazuje jim směr cesty. Tím jak je miluje, učí je milovat. Tak i mi máme žít ve společenství, aby jsme měli kde rozmnožit lásku a učit se jeden od druhého, abychom měli koho milovat.

Ježíš neměl vlastní dům, nic nevlastnil, dalo by se říct, že byl bezdomovec. Ježíš prošel všemi stupni a stádiemi člověka kromě hříchu. Proč bezdomovec? Je to předobraz lásky neboť láska nic nevlastní nikde nebydlí a hledá domov v lidských srdcích a tak vlastně patří všem. Ježíš chtěl patřit všem, proto se vzal úplně všeho i svého života, jak se dozvíme dále. Ježíš učil lásce Otce, pomáhal lidem v jejich slabosti, nemocích, opuštěnosti, slepotě, svázanosti, beznaději atd. Sloužil lidem v lásce. Něžně bral do svých rukou nemocné, ubohé a ty nejposlednější, nejzapomenutelnější, tak jak mu to ukazoval jeho Otec. Miloval srdce Otce, který nás miluje tak, že sestoupil v podobě Ježíše na Zem a tím se snížil jako král nebe a Země jako největší vládce a stvořitel k nám lidem. Sehnul se až k Zemi, aby nás mohl svým něžným dotykem a svou něžnou láskou nést v náruči až domů k němu. Tolik nás miluje.

Ježíš musel hodně trpět, když vyděl tyto zubožené lidi trápit se a přitom znal návod na to, být šťastný v lásce. I dnes musí být Ježíši velice smutno, když vidí jak se utápíme ve zbytečnostech. Když se dívá z nebe, dalo by se říct, vidí jedno velké mraveniště na kterém je spousta chodbiček, ve kterých mi mravenci bloudíme, pracujeme, radujeme se, pláčeme, jsme závislí, svázaní i svobodní a on zná návod na život a mi ho často odmítáme. Na to jak Ježíš pokračoval dál na křížové cestě se podíváme v druhém díle našeho povídání.

Zkus se zastavit a položit si otázku, kdo jsem, proč tu jsem, co tu dělám, co mám vykonat, kam mám dojít. Co je mým posláním. Víš co je Tvým vlastním posláním? (Láska) Abys byl milován a miloval.

                                                                                                D.S