Křížová cesta, čtvrtý díl

Křížová cesta, čtvrtý díl

Ježíš jde po té nejtěžší cestě života, kdy s námi zažívá a prožívá ty nejtěžší chvíle našeho života. Ježíš je znavený a zmožený břemenem kříže, který na něj lidé naložili. Tak i my jsme znavení a zveme Ježíše k svému kříži a nakládáme ho i dnes jemu na záda. On jej nese s námi a za nás s radostí. Ježíš čeká, až se mu cele odevzdáš. Touží Ti odebrat tvůj kříž z lásky a čeká, až mu ho svěříš v modlitbě. Aby ho s tebou mohl proměnit v lásku a pravdu. Ježíš potkává na cestě plačící ženy. I my pláčeme, ale máme plakat nad sebou samými a nad svými dětmi, pro naše hříchy. Nemáme plakat pro něho neboť On tohle všechno učinil z lásky, kdežto mi hřešíme z nelásky a co je k pláči ? Láska nebo hřích? Ježíš jde dál znavený, potkává Veroniku, která mu utírá tvář. Tak i my, když jdeme životem a umdléváme Ježíš nás omývá svou láskou. Může to učinit v podobě člověka, že nám někdo podá pomocnou ruku, ukáže nám správný směr ať už myšlenkou nebo skutkem, pozvedne nás......,abychom se osvěžili, více věřili a šli dál sami s ním. Ježíš na své cestě padá únavou. Tak i my padáme pod svým křížem, trápením, bolestmi.....umdléváme. Ježíš vstává neboť ví, kde je jeho cíl. My také vstáváme neboť víme kam máme dojít. Ježíš padá po druhé. My také padáme a několikrát, ale vždycky vstaneme a poučíme se neboť víme, že každým stanutím rosteme k nebi. Ježíš padá po třetí, dochází mu jeho vlastní lidské síly neboť bojuje silou člověka a Duchem Boha Otce, který jej vede. I my padáme a býváme na konci lidských sil, ať tělesně nebo duševně, ale nejsme sami. Ježíš nás vede svým Duchem a nese nás ve svém náručí. Když Ježíš upadl po třetí, nemohl vstát, postavili Ježíše a dotáhly ho na Golgotu. Ježíš pokračoval svou cestu podpírán, přijal pomoc člověka. Šimona, donutili, aby nesl kříž za něj. Šimon se zdráhal, ale když viděl znaveného Krista, bylo mu ho líto a nesl jeho kříž až na horu. Tak i my, když ležíme a nemáme sílu vstát, Ježíš nás znovu staví, podpírá nás vlastním tělem a dokonce nás nese, když už nemůžeme. Podpírá nás v podobě člověka, který nám nabízí pomoc a postaví nás, jak se říká nakopne nás tím správným směrem a nese za nás kříž,  a s námi až do doby, kdy jsme schopni znovu žít. A někdy nejsme schopní do cíle sami dojít. Třeba v nemoci a jsme odkázáni úplně na druhého, který nás v duchu řečeno nese s Ježíšem a podpírá.

Ježíše obnažili a vzali mu šaty. Tak i nám berou šaty. Je nám často brána lidská důstojnost, ať tělesně nebo duševně, kdy se na nás poskvrní jiní hříchem. Může to být znásilnění, dětská prostituce, ztráta lidské důstojnosti, bití, mučení, ponižování .........I tady je s námi Ježíš a léčí, léčí láskou a objetím. O jeho šat losovali. I o náš šat losují. Rozhodují za nás často jiní, ať v našem životě, poslání, hodnotách, nebo o našem životě...Můžou to být unesené děti, vláda, národnosti, válka.....Jsme v losu a čekáme, jak to dopadne. Také tady je s námi Ježíš a hojí naše rány láskou. Ježíše položili na zem na kříž. I my jsme často položeni ve svém životě na lopatky a nemáme šanci se bránit, ať už  je na nás pácháno bezpráví nebo máme  bránit vlastní život. Jsou to lidé ve válce, která je současností a nemusí to být ani válka zbraní, ale válka rodin, vztahů, moci, kde jsme bezbranní. Jsme bezbranní, ale ne bezmocní, Ježíš má moc tohle všechno dotáhnou do konce za nás a láskou spravit. Ježíši roztahují ruce a svazují nohy. Tak nám jsou roztahovány ruce a stahovány nohy, aby jsme nebyli volní, jsme spoutáváni. Komunismus byl toho živým příkladem. Jsme svazováni nesmyslnými nařízeními a cíly světa, jsme svazováni vlastním hříchem. Násilím nám roztahují ruce, aby jsme mávali a kývali a tak popírali lásku a pravdu. I tady je s námi Ježíš v našem bezpráví. On jediný je pravda a láska. Ukazuje nám směr. On jediný je ta pravá svoboda a On nám ji dává v našem srdci, aby jsme nebyli otroky hříchu a světa. Ježíši prorážejí ruce a nohy hřeby. I my jsem přibíjeni, lidé nás přibíjí odsouzením neláskou, pomluvou, usvědčují nás tak, že se nemůžeme hýbat ani bránit. Máme probodené, bezbranné ruce, které nemohou nic dělat a probodené, oslabené nohy, které nemohou jít tam kam by měli a chtěli za pravdou a láskou.

Tady bojuje Ježíš za nás a láskou a mocí. Za nás může bojovat v podobě Ježíše právník, kamarád, přátelé, společnost, láska a On sám ........ Ježíše vyvyšují na kříži k obloze. I my jsme vyvýšeni na svém kříži. Děje se to, když člověk ztratí úplně všechno, rodinu, důstojnost, naději,víru, lásku, i sám sebe. Je úplně vidět a každý se na něj může dívat. Je to okamžik člověka, kdy je úplně na dně a je to na něm vidět a ještě je ukazován druhým. Jsme ukazováni druhým jako odstrašující případ, trosky. Může to být vrah, lidské selhání, trestný čin, zdrogované dítě,....I tady nejsme sami i tady jsme s Ježíšem neboť, kdo bude mít svého Pána raději, ten komu je odpuštěno málo nebo komu je odpuštěno více. Ježíš nás miluje i takové jací právě jsme a v jaké situaci se právě nacházíme. Dává šanci každému bez rozdílu. Jeho láska je bezpodmínečná a přijímá každého.

Ježíš na kříži žízní. Je to žízeň po srdci člověka a po lásce. Ježíš chce i v této chvíli dávat lásku, přesto že je přibitý a spoutaný a zároveň chce být milován. I my máme žízeň, žízníme v životě po lásce, po laskavém slovu, po objetí, chceme být milováni, chceme být šťastní. Ježíš nás miluje, objímá nás a utěšuje svou láskou. Ať už je to prostřednictvím lidí, přátel, knihy, myšlenky nebo On sám. I my toužíme nevědomě po Ježíši, to je ta naše neutěšená touha a často na to nepřijdeme, ale On se nám dává poznat v životě sám, a naplňuje nás, abychom nebyli prázdní a nešťastní. Ježíši nabídli napít žluč smíchanou s octem. Tak i my tuto žluč s octem pijeme, když zakoušíme nelásku, když se svíjíme v duševní bolesti po lásce, po které toužíme, přímo prahneme a ona není. Ježíš nám svou lásku dává a nabízí neustále nekonečně a bezpodmínečně na věky.

Ježíš dává svému nejmilejšímu učeníku svou matku. Opouští svou matku a své přátele na cestě k Otci. I my jsme někdy opuštěni a ztraceni. Ježíš nás nikdy neopustí je pořád s námi.

Tak i my, každý opouštíme svou matku a své rodiče, své dětské plány, rosteme jak v životě, lásce, tak ve výře, právě na kříži. Opouštíme tyto nejbližší lidi, aby jsme mohli dojít k Otci. Úplně se osamostatníme ve svém nitru. Dospíváme duševně a odcházíme za vlastním životem lásky. Ježíš ustanovuje Jana synem své matky. Tak i my, jsme všichni jeho synové a dcery, tak jako Otcovi. Tímto nám dává najevo, že na nás nikdy nezapomene a postará se o nás v našem životě. Vždycky. Jsme Otcovi a jeho Děti, neboť Oni jedno jsou. Ubezpečuje nás ,že nikdy nebudeme sami. Ježíš na kříži odpouští celému světu. Byl ukřižován, aby zrušil kletbu hříchu láskou, NENÁSILÍM  a tím zvítězil nad hříchem a spasil celý svět. Odpustil lidem jejich poslední hřích, kterého se dopustili na něm, tím, že ho ukřižovali. Otče odpusť jim neboť nevědí co činí. Tak velkou lásku má k nám, že i v bolesti odpouští. I my máme ve svých trápeních odpouštět svým bližním neboť oni hřeší ve své slabosti a nedokonalosti a my nejsme jiní o nic lepší. Když odpouštíme, zakoušíme jednu z největší síly lásky. Láska plodí lásku. Tak i nám Ježíš odpouští naše hříchy, když mu je vyznáme. Nabízí nám smír se svým Otcem, smír láskou ne bojem. My po něm hříchem, On po nás láskou a tak máme činit i my druhým.

O dalším utrpení a vzkříšení Ježíše si budeme povídat v dalším díle.

Máš naději, jako každý jiný člověk v Ježíši Kristu. Nezoufej, On je s tebou vždycky na věky věků. Otevři mu své srdce On Tě chce milovat v Tobě, ne jenom zvenčí.

                                                                                                D.S