Jdi pořád dopředu, neohlížej se, jde za tebou tvůj stín.

Bůh, Dítě a Omyl

12. 3. 2009 0:15
Rubrika: Povídky | Štítky: Bůh , Dítě a Omyl

Bůh, Dítě a Omyl

Tatínku a já tam chci jít taky! Opravdu tam chceš jít Dítě ? Dobře, víš co je to Láska. Jdi tedy a rozdávej lásku, kterou ti dám na cestu. Neboj se, neztratíš se, Já si Tě přivedu k sobě domů nazpět.

Jana a Marek

Čekám s tebou Dítě. To snad nemyslíš vážně. Oba jsme na škole, ani jeden z nás si to nemůže dovolit a tobě není ani osmnáct, šel bych z domu. Táta je pruďas a další krk by neživil. A já jako co ? Ty mne v tom necháš ? Máš mne vůbec rád? Vždyť to Dítě patří k nám. Omyl, byl to Omyl holčičko. Pudeš na potrat ! A kde mám na to jako vzít. Kapesný mám tři stovky. Víš co holka, je to tvoje Dítě, tak si raď. To snad nemyslíš vážně, vždyť si u toho byl taky! Ani se ňák nepamatuji, měl jsem dost vypito.

Mami já si ho chci nechat. To holka nejde, máš nedodělanou školu a svobodná matka si dneska ani neškrtne. Co se to s vámi všemi stalo, je to přece Dítě. Až dospěješ a vdáš se budeš mít další. Za měsíc mi bude osmnáct, nechám si ho. Tak to, ale holka pudeš do aziláku, nám ostudu dělat nebudeš. Pak by se s námi v domě vůbec nikdo nebavil a všichni by si ukazovali prstem. Celou noc jsem plakala a přemýšlela jak dál. Pudu bydlet na vesnici k babičce, tam mně nikdo nezná. Přeruším školu a po porodu budu ve škole pokračovat. A kdo tě bude živit? Ten tvůj student? Nevím, nějak to dopadne. U babičky mi bylo dobře. Babička mne držela nad vodou, přesto, že jsem věděla co musím po porodu udělat. Porod dopadl dobře a já se, se slzami v očích musela dívat na své Dítě, jak si jej odnáší nová rodina. Dala jsem Dítě k adopci. Nikdy si to neodpustím. Vrátila jsem se domů a pokračovala ve škole. Se školou nebyl problém, zařídila jsem si to, že budu rok v zahraničí. Po dokončení školy jsme se s Markem daly zase do hromady, ale čas se vrátit nedal. Odpustili jsme si. Po svatbě jsme marně čekaly na to, na co se každý nemůže ani dočkat, na Dítě, ale jak čas míjel nic nepřicházelo a tak ..........

Dítě

Co se to tam na hoře děje ? Omyl jaký Omyl. Já přece nejsem Omyl. Vy se máte rádi a já Vás mám rádo také. A už mám i jméno, ale to jméno není Omyl. Otče řekl jsi mi, že budu rozdávat lásku co se děje? Udělalo jsem něco špatně? Nebo tam na hoře snad pravili Kamil. To není taky špatný jméno. Proč moje máma pořád pláče? Počkej až se narodím. Přišlo jsem na svět rozdávat lásku, já Tě potěším. To budeš koukat. Kde je máma, tohle přece není hlas mé mámy! To je někdo cizí. Vraťte mě, hned mně vraťte, to je nějaký Omyl. Jsem tak unavené, že asi usnu. Kde to jsem? To je asi můj domov a ten hlas, je to máma nebo není, už se nepamatuji, ale ten hlas je moc hodný asi to bude máma, můžu začít rozdávat lásku. Už mám rok a všichni mně pusinkují. Musím se toho tolik naučit. Otče myslelo jsem si, že rozdávat lásku je lehké. Omyl. Mám pocit, že tohle slovo se mi lepí na paty. Už mám tři roky a mlátím kolem sebe lopatkou na pískovišti, abych si ubránilo bábovičku. Ale nějak mi nejde to rozdávání lásky. Kdy Otče začnu? Mám pět let a odřelo jsem si po pádu na kole koleno. Tak tohle jsi mi Otče neřekl, že to tady bude bolet. Ale mají mě rádi, dostávám lásku, ale kdy budu dávat já ?

Kde to jsem a co se to se mnou děje ? Kde je moje máma a kde je táta. Tohle není moje máma! Ty stěny jsou moc vysoké. Tohle není můj pokojík. Tohle je Omyl!

Už jsem si Otče zvyklo, sestřičky v dětském domově jsou hodné, ale máma to není. Řekli mi, že máma a táta museli odejít k Tobě. Proč? Vždyť já jsem přišlo na Zem sem za nimi a oni mne možná hledají v nebi? Nevím. Otče nebude to zase nějaký Omyl? Už jsem tu rok a nikdo mne nechce. Tak tohle jsme si Otče nedomluvili. Kde a kdy mám rozdávat lásku. Chce ji tady na světě vůbec někdo? Dnes tu byla nějaký paní s pánem a prohlížely si mne. Proč asi? Otče mám zase nový pokojík. Mám novou mámu, ale zatím jí říkám Jano a taky tátu, ale říkám mu Marku. Jsou smutní. Tak sem asi patřím Otče, tady budu moci dávat konečně lásku, aby nebyli smutní a začnu hned. Už je mi deset a chtěl bych brášku. Prý se dneska pudeme podívat, tam kde se bráškové dávají. Naši si vzali z dětského domova nějaké Dítě a prý to bude můj bráška. Otče to je nějaký Omyl. Já chci vlastního brášku ne cizího. Tak Otče tady jsem narazilo. I tomuhle individuu mám dávat lásku? Tak nevím jestli mám mít rád i cizí děti a cizí lidi. Už je mi patnáct a s bráškou si docela rozumím. Je fajn Otče, že nejsem sám. Je mi dvacet a mám hezkou dívku Otče. Dobře jsi to tady na Zemi zařídil. Otče stal se asi nějaký Omyl, moje holka nemá ještě osumnást a je v tom, čeká Dítě, co mám dělat? Zeptám se mámy! Ta je hodná a dobře mi poradí. To je divný, máma to přijala s radostí a prý můžeme bydlet u nich. Jenom nechápu jak je možné, že to šlo tak rychle. Moje máma má moc velké srdce, ještě než jsem se jí narodil poznal jsem, že má velké srdce plné lásky.

Narodilo se nám nejkrásnější Dítě na světě a nebude poslední. Máma je nejlepší a nejhodnější člověk na světě.

Neodmítejte v životě nikoho. Neboť Bůh, žehná z lásky, aby se láska rozmnožila, ne zahynula. Nikdo na světě není Omyl ani Ty. Bůh Tě chtěl mít přesně na tom místě kde zrovna jsi. Někdy musíme projít život s obrovským křížem, aby jsme si uvědomili co je to Láska.

 

 

                                                                                    D.S

Zobrazeno 1312×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio