Bolest
Mé srdce hoří v bolesti, nevím kam dát se vésti
Naděje je kdesi v dáli, snad abychom se proto nebáli
Co člověk může ztratit více, snad zhasnout jako svíce
Oči k nebi pozdvihnout se bojí, ještě, že nás pouto pojí
Na poušti živá voda není, písek žízeň nepromění
Vítr fouká z špatné strany, otevírá moje rány
Avšak ptáci na střeše pějí k mojí potěše
Jiskřička to naděje, slunce všechno zahřeje
Člověk člověka se bojí, kdo před kým neobstojí
Proč dali jsme si za úkoly, změnit všechny v svém okolí
Změnit mohu jenom sebe, a tím pádem změním tebe
Vidím venku jenom mrak, a čekám snad na zázrak
Čekání je taky chvíle, kdy se tuží moje píle
Mohu taky přemýšlet nové věci vymýšlet
Avšak všechno je již dáno, v knihách nám je psáno
A tak budu raději čísti, jenom tebou nechám se vésti
Dojdem spolu do cíle, musím ujít dvě míle
Možná ještě víc, o tom nevím nic, tak chyť mě prosím víc
Nechci bloudit po světě a v čase, chci mít účast na tvé spáse
Jsme všichni slepí, kdo nás povede, láska tvoje nás domů zavede
Proč šlapeme po svých srdcích a bloudíme po dlouhých nocích
Vládnout chceme každý sám, vždyť je jenom jeden Pán
Však tohle naše tráva není, kdo z nás jediné stéblo zmnění
Když nás vlci trhají, kdo nás láskou napojí, naše rány zahojí
Ratolest už vyrašila ve víře nás utmelila a tak rány zacelila
Pro bolest teď nevidím, nechci říct, že závidím
Nechci mít na duši více chmury, zaplaš ve mně všechny můry
Jenom jedno přání přece mám, ať tvá velká křídla mám
Ať se mohu pozdvihnou neboť nechci zahynout
Nikdo nechce býti sám, vždyť v srdci já Tě přece mám
Snad zavřelo se srdce moje, teď dám se já sním do boje
Otevřu své srdce z lásky, nebudu mít více vrásky
Abys mohl chodit tam a zpět, vykvetl v něm krásný květ
A k tomu když přivoníš, svoje srdce proměníš
Pokveteme všichni v sobě a to dnes i v každé době
A ten kvítek v dlani mám, jenom tobě já ho dám
Neumačkej kvítek můj, Ježíš praví, Dítě mě následuj
D.S
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.